Autor se zde víc rozhlíží kolem sebe a víc myslí na lidi, kteří budou jeho knihu číst. Reflektuje současný vliv bulvárních médií nebo internetu a zamýšlí se nad snadností ovlivnění lidského myšlení. Konfrontuje tuto skutečnost s historií a zjišťuje, že člověk se vlastně moc nezměnil. Nachází pevné spojení osudů jednotlivých postav se světem kolem, aniž by jim musel „přimalovávat“ charisma - v jeho podání je člověk prostě součástí světa a jako takový ho ale i utváří. Knihu lze chápat i jako zpověď Třetího milénia, kdy se autor prezentuje v pozici tazatele, který s ním vede dialog. V tomto kontextu je potom snadné pochopit jisté autobiografické prvky i autorova zamyšlení. Pavel Frydrych se snaží zaznamenat svět kolem sebe v celé jeho pestrosti a barevnosti - a to i ve chvílích, kdy děj jeho příběhů přeskočí ze současnosti do minulosti nebo k blízké budoucnosti. Předkládá ucelený pohled a prezentuje se jako pozorný pozorovatel, který nepotřebuje „modelovat“ či pointovat, protože vše v jeho podání směřuje k jednomu konci, který ovšem dokáže ve finále překvapit.
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.
